Když emoce na stadionu přerostou v právní problém
Fotbalové derby dokáže vyvolat mimořádné emoce. Pokud ale fanoušci vběhnou na hrací plochu, přeruší utkání nebo dokonce napadnou hráče, nejde už jen o sportovní exces. Takové jednání může mít zásadní právní následky nejen pro samotný klub, ale i pro konkrétní osoby, které se incidentu účastnily.
Po nedohraném derby mezi Slavií a Spartou z 9. května 2026 se proto nabízí praktická otázka: může klub přenést disciplinární pokutu na fanoušky, kteří incident způsobili? Jinými slovy, může po nich požadovat náhradu škody ve výši sankce, kterou mu uloží fotbalové disciplinární orgány?
Odpověď není jednoduchá. Český právní řád takovou možnost předem nevylučuje, ale zároveň neumožňuje automaticky „rozpočítat“ pokutu mezi všechny osoby, které se objevily na trávníku. Klíčové bude, kdo přesně co udělal, zda je jeho jednání prokazatelné a zda mezi tímto jednáním a uloženou pokutou existuje dostatečně přímá příčinná souvislost.
Disciplinární pokuta jako škoda: ano, ale ne vždy automaticky
Z pohledu občanského práva může být škodou nejen přímý úbytek peněz z účtu, ale také vznik dluhu. Pokud tedy klub dostane pravomocnou disciplinární pokutu, může se v soukromoprávním smyslu jednat o majetkovou újmu. Tento závěr podporuje i judikatura Nejvyššího soudu, která v jiných souvislostech připustila, že pokuta uložená jednomu subjektu může být za určitých okolností škodou, kterou způsobil někdo jiný.
To však neznamená, že každý fanoušek na hřišti automaticky odpovídá za celou sankci. U sportovních disciplinárních pokut je totiž zásadní, že bývají ukládány klubu jako pořadateli utkání. Disciplinární orgán může klub trestat nejen za samotné chování fanoušků, ale také za to, že nezajistil dostatečnou pořadatelskou službu, nezabránil vstupu osob na hrací plochu nebo nezvládl bezpečnostní opatření na stadionu.
Právě zde leží hlavní právní problém. Jestliže je pokuta uložena částečně za chování fanoušků a částečně za vlastní pochybení klubu, bude velmi obtížné požadovat po konkrétním fanouškovi náhradu celé částky.
Regres, nebo přímá náhrada škody?
Na první pohled by se mohlo zdát, že klub uplatní vůči fanouškům takzvaný regres. Tedy nárok vůči osobě, která ve skutečnosti škodu způsobila. Tato konstrukce ale nemusí být v dané situaci nejvhodnější.
Regres podle občanského zákoníku typicky dopadá na situace, kdy někdo nahradí škodu poškozenému za jiného škůdce. V případě disciplinární pokuty je situace složitější. Klub totiž neplatí škodu poškozenému hráči nebo jinému klubu, ale hradí sankci uloženou jemu samotnému v rámci sportovního disciplinárního řízení.
Právně přesvědčivější proto může být konstrukce přímého nároku na náhradu škody. Klub by tvrdil, že konkrétní fanoušek porušil zákon, návštěvní řád stadionu nebo smluvní podmínky spojené se vstupenkou či permanentkou, a tím způsobil klubu majetkovou újmu v podobě disciplinární sankce.
Tato argumentace má největší šanci tam, kde je jednání fanouška jasně doloženo kamerovým záznamem, výpověďmi pořadatelů, policejním záznamem nebo pravomocným trestním či přestupkovým rozhodnutím.
Kdo by mohl nést odpovědnost?
Ne všichni účastníci incidentu budou v právním postavení stejně. Rozhodující nebude pouze to, zda se někdo nacházel na trávníku, ale také jakou roli v celé události sehrál.
Nejsilnější pozici by měl klub vůči osobám, které:
- patřily k první vlně fanoušků překonávajících bariéry,
- fyzicky prolomily zabezpečení hrací plochy,
- napadly hráče nebo členy realizačního týmu,
- ničily majetek,
- aktivně eskalovaly incident a přispěly k ukončení utkání.
Naopak výrazně slabší by byla žaloba proti osobám, které byly pouze zachyceny na hřišti v pozdější fázi incidentu, bez útoku, ničení majetku nebo jiného aktivního jednání. Pouhá přítomnost na trávníku zpravidla nebude stačit k tomu, aby konkrétní osoba odpovídala za celou disciplinární pokutu.
Ještě slabší by byla situace, kdy by klub dokázal osobu spojit pouze se vstupenkou, ale nikoli s konkrétním protiprávním jednáním na stadionu. Vstupenka nebo permanentka může pomoci při identifikaci, sama o sobě ale neprokazuje, že její držitel vběhl na hřiště nebo se podílel na incidentu.
Proč nelze pokutu jednoduše rozdělit „na hlavu“
V praxi by se mohlo nabízet jednoduché řešení: klub dostane pokutu, identifikuje část fanoušků na hřišti a částku mezi ně rozdělí. Takový postup by ale byl právně velmi riskantní.
Civilní soud by musel zkoumat nejen výši škody, ale především samotný základ odpovědnosti. Tedy zda konkrétní žalovaný fanoušek porušil právní povinnost, zda jeho jednání bylo zaviněné, zda vznikla škoda a zda právě jeho jednání bylo dostatečnou příčinou této škody.
Soud může za určitých okolností odhadnout výši nároku, pokud ji nelze přesně určit. Nemůže ale odhadem nahradit chybějící důkaz o tom, že konkrétní osoba za škodu skutečně odpovídá. Mechanické rozpočítání milionové sankce mezi všechny identifikované osoby by proto pravděpodobně neobstálo.
Co by musel klub prokázat
Pokud by se klub rozhodl disciplinární pokutu po fanoušcích vymáhat, měl by postupovat velmi selektivně. Nejdříve by bylo nutné podrobně analyzovat samotné disciplinární rozhodnutí a jeho odůvodnění.
Klíčové otázky by byly zejména:
- za jaké konkrétní skutky byla pokuta uložena,
- zda šlo o sankci za vniknutí fanoušků na hřiště, útok na hráče, pyrotechniku, ničení majetku nebo pořadatelské selhání,
- zda je konkrétní fanoušek s některým z těchto skutků jednoznačně spojen,
- zda je možné oddělit část pokuty způsobenou jednáním fanoušků od části sankce přičitatelné klubu,
- zda existují kamerové záznamy, svědecké výpovědi, zprávy delegáta, policie nebo pořadatelů,
- zda již existuje pravomocné trestní nebo přestupkové rozhodnutí vůči konkrétní osobě.
Teprve pokud by tyto důkazy vytvořily dostatečně pevný řetězec, mělo by smysl uvažovat o žalobě.
Německá inspirace: fanoušek může nést část sankce
Zajímavou inspiraci nabízí německá judikatura. Německý Spolkový soudní dvůr se již zabýval případem, kdy fotbalový klub požadoval po fanouškovi náhradu části svazové pokuty. Fanoušek tehdy svým jednáním přispěl k tomu, že klub dostal disciplinární sankci.
Německý soud v principu připustil, že klub může po fanouškovi požadovat náhradu takové sankce. Zároveň ale zdůraznil, že fanoušek nemůže být automaticky zatížen celou souhrnnou pokutou, pokud sankce zahrnovala více incidentů nebo více důvodů. Musí se zkoumat jeho konkrétní kauzální příspěvek.
Pro české soudy tato rozhodnutí nejsou závazná, ale mohou být velmi užitečnou argumentační inspirací. Ukazují, že myšlenka vymáhání disciplinární pokuty po konkrétním fanouškovi není v evropském právním prostoru nijak výjimečná. Zároveň potvrzují, že soudy budou odmítat paušální a nepřesné přenášení sankcí.
Jaká obrana by připadala v úvahu fanouškům?
Fanoušci by se v případném sporu pravděpodobně bránili několika hlavními argumenty.
Především by tvrdili, že disciplinární pokuta byla uložena klubu za jeho vlastní pořadatelské povinnosti, nikoli přímo za jednání konkrétní osoby. Pokud disciplinární orgán výslovně uvede, že klub nezvládl bezpečnostní opatření nebo nezabránil vstupu osob na hrací plochu, bude tato obrana významná.
Dalším argumentem by byla chybějící příčinná souvislost. Fanoušek může namítat, že jeho jednání nebylo tím, co vedlo k uložení pokuty, případně že jeho role byla pouze okrajová. To může být silné zejména u osob, které se na hřišti objevily až v době, kdy už bylo utkání fakticky přerušeno a situace eskalovala nezávisle na nich.
Obrana může mířit i na výši požadované částky. I pokud by fanoušek odpovídal za určitou část škody, neznamená to automaticky, že odpovídá za celou pokutu. Klub by musel vysvětlit, proč požaduje právě danou částku a jak souvisí s jednáním konkrétní osoby.
Praktický závěr
České právo nevylučuje, aby fotbalový klub požadoval po konkrétním fanouškovi náhradu disciplinární pokuty. Takový nárok ale bude úspěšný jen tehdy, pokud bude postaven na pevných důkazech a na přesném propojení mezi jednáním fanouška a uloženou sankcí.
Největší šanci by klub měl proti jasně identifikovaným iniciátorům incidentu, osobám překonávajícím bariéry, útočníkům na hráče nebo lidem, kteří se aktivně podíleli na eskalaci situace. Naopak plošné žaloby proti všem osobám zachyceným na trávníku by byly právně slabé a důkazně velmi problematické.
Pro kluby, pořadatele sportovních akcí i samotné fanoušky z toho plyne důležité poučení. Chování na stadionu může mít nejen sportovní a disciplinární následky, ale také reálné finanční dopady. V některých případech se totiž pokuta uložená klubu může stát základem civilní žaloby na náhradu škody.