Arzinger & Partners

NOVÁ ÚPRAVA SPOLEČNOSTÍ

17.12.2013

Změny právní úpravy počátkem roku 2014 se budou týkat i společností. Co všechno obnášejí a jak se na ně připravit?

1. Jakou právní úpravou se řídí společnosti po 1. lednu 2014?

Z hlediska právního režimu, kterým se bude po 1. lednu 2014 řídit, má společnost na výběr ze dvou možností:

• ponechání starého režimu obchodního zákoníku, nebo
• podřízení se režimu zákona o obchodních korporacích jako celku.


a) Společnost v režimu obchodního zákoníku

Z ustanovení § 757 ZOK plyne, že zákonem o obchodních korporacích se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne jeho účinnosti. Stávající práva a povinnosti tedy zůstávají nedotčeny a řídí se stávající právní úpravou, především zákonem č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník.

Z ustanovení § 777 odst. 1 ZOK nicméně plyne, že účinností zákona o obchodních korporacích, tedy 1. lednem 2014, pozbyla platnosti všechna ustanovení společenských smluv, resp. zakladatelských listin (společně dále jen jako „zakladatelské dokumenty“), která odporují donucujícím ustanovením tohoto zákona .

Z hlediska zákona tedy může společnost zůstat společností dle starého zákona s výjimkami vymezenými donucujícími ustanoveními zákona o obchodních korporacích. Společnost v režimu obchodního zákoníku se tak bude řídit:

• kogentními ustanoveními zákona o obchodních korporacích
• ustanoveními zakladatelského dokumentu, která nejsou v rozporu s kogentními ustanoveními zákona o obchodních korporacích
• ustanoveními obchodního zákoníku (upravující práva a povinnosti společníků), jež nejsou v rozporu s kogentními ustanoveními zákona o obchodních korporacích, a zároveň nejde o otázky řešené v zakladatelském dokumentu odlišně

Společnost založená po 1. lednu 2014 a společnost, která provedla tzv. opt-in, se bude řídit pouze zákonem o obchodních korporacích.


b) Společnost v režimu zákona o obchodních korporacích

Kromě zachování stávajícího režimu obchodního zákoníku (modifikovaného pouze donucujícími ustanoveními zákona o obchodních korporacích) má společnost možnost do 2 let podřídit svůj právní režim zcela nové právní úpravě.

Rozhodne-li se společnost pro tento krok, přinese jí to zejména zcela jednotný právní režim. To může být významné nejen pro právní jistotu společníků, ale i případných obchodních partnerů, typicky např. úvěrující banky.

Dále lze využít také řadu možností, které nová právní úprava dává, a to zejména:

• nižší základní kapitál – nyní min. 1Kč
• odpadá povinnost vytvářet rezervní fond
• možnost určit více druhů podílů a spojit s nimi odlišná práva, tj. vedle základního podílu (§ 135 odst. 1 ZOK) lze vytvořit např. i podíl s pevným podílem na zisku (§ 161 odst. 3 ZOK), podíl s příplatkovou povinností (§ 162 odst. 2 ZOK), podíl s povinností společníka účastnit se na činnosti společnosti (§ 211 odst. 1 ZOK) aj.
• možnost vtělit podíl do cenného papíru – tzv. kmenového listu
• méně přísné podmínky pro dispozice podílem
• vyšší smluvní volnost pro úpravu vztahů ve společenské smlouvě
• rozsáhlejší možnosti nastavení fungování orgánů společnosti.

K tomu je samozřejmě třeba dodat, že u společností s jediným společníkem se významně neprojeví změny v pravomoci valné hromady a možností dispozice s podílem, včetně vydání kmenového listu, zajímavá však může být možnost snížit základní kapitál a nevytvářet rezervní fond.

Sama změna vyžaduje provedení změny společenské smlouvy formou notářského zápisu a provedení zápisu těchto změn v termínu do konce roku 2015.



2. Jakým způsobem je třeba změnit zakladatelské dokumenty?

Ve vztahu k zakladatelským dokumentům obsahuje zákon o obchodních korporacích následující důležitá ustanovení:

Předně, ujednání obsažená v zakladatelských dokumentech, která jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona o obchodních korporacích, se zrušují dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Zákon o obchodních korporacích dále stanoví, že obchodní korporace přizpůsobí do 30. června 2014 zakladatelské dokumenty úpravě tohoto zákona a doručí je do sbírky listin. Neučiní-li tak, rejstříkový soud ji k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti; uplyne-li dodatečná lhůta marně, soud na návrh rejstříkového soudu nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, obchodní korporaci zruší a nařídí její likvidaci.


a) Zrušení ujednání v zakladatelských dokumentech pro rozpor s donucujícími ustanoveními zákona o obchodních korporacích

Již ustanovení o zrušení ujednání v zakladatelských dokumentech pro rozpor s donucující právní úpravou je problematické. Důvodem je, že zákon o obchodních korporacích žádným způsobem nevymezuje, která jeho ustanovení jsou donucující a která nikoli. Mnoho informací v tomto směru bohužel neposkytuje ani důvodová zpráva .

Vycházet je tak třeba patrně z ustanovení občanského zákoníku jako právního předpisu, který se použije na otázky neupravené zvláštními zákony. Podle § 1 odst. 2 NOZ jsou donucující ta ustanovení, která výslovně zakazují odchylné ujednání; obecně zakázána jsou dále veškerá ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

Zákon o obchodních korporacích výslovné zákazy odchylné úpravy neobsahuje, což odpovídá jeho proklamované povaze liberálního právního předpisu. Tím ovšem nelze vyloučit, že odchylné ujednání není v určitých případech přípustné s ohledem na výše uváděné obecné důvody, zejména protože se jedná o právní úpravu postavení osob, případně pro rozpor s veřejným pořádkem. Mezi odbornou veřejností se proto objevují názory, že určitá ustanovení mají donucující povahu i přesto, že to z jejich znění výslovně nevyplývá. Zatím ovšem chybí závazný výklad provedený soudy, interpretační praxe se navíc pravděpodobně bude postupně vyvíjet.

Lze tedy shrnout, že v současné době nelze s jistotou určit veškerá ustanovení zakladatelských dokumentů, která jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona o obchodních korporacích, a která z tohoto důvodu ztratila platnost. Vytváří se tak stav právní nejistoty ohledně obsahu zakladatelských dokumentů.


b) Uvedení zakladatelských dokumentů do souladu s úpravou zákona o obchodních korporacích

Podle převažujícího právního názoru je třeba úpravu provést pouze v rozsahu zákonem zrušených ustanovení, tj. tam, kde zakladatelské dokumenty odporují donucující právní úpravě.

S touto myšlenkou lze souhlasit pouze částečně.

Je logické, že zakladatelské dokumenty není třeba upravovat v rozsahu, ve kterém zákon připouští odchylnou úpravu, tedy v rozsahu „nikoli donucujících“ (tzv. dispozitivních) ustanovení.

Zákon ovšem nedává žádný návod, jak naložit se změnami nebo dokonce zrušením stávajících právních institutů. Pokud by měla být povinnost přizpůsobení úpravě zákona o obchodních korporacích chápána doslovně, je nepochybně třeba upravit i veškerá ustanovení zakladatelských dokumentů, které s těmito instituty počítají a tyto instituty zmiňují. Zcela jasné přitom není, nakolik je zásadní, zda se jedná v podstatě pouze o terminologickou změnu, nebo zda došlo i k posunu v obsahu samotného institutu.

Nejasný je také výklad klíčového ustanovení § 777 odst. 5 ZOK, podle kterého se stávající obchodní korporace mohou nejpozději do 2 let ode dne účinnosti tohoto zákona změnou svých společenských smluv podřídit tomuto zákonu jako celku. Z citovaného ustanovení není jasně patrné, zda se jedná o právo, nebo naopak povinnost provést ve vymezené lhůtě provést přechod na nový zákonný režim.

Na základě všech těchto důvodů lze pouze doporučit provést komplexní přizpůsobení zakladatelských dokumentů nové právní úpravě. Jak z hlediska právní jistoty, tak z hlediska nákladů na právní služby přitom považujeme za výhodnější provést nahrazení zakladatelských dokumentů an bloc, tedy vypracování nových zakladatelských dokumentů podle nové právní úpravy se zohledněním podstatného obsahu dosavadních listin. Současně doporučujeme výslovně podřídit společnosti zákonu o obchodních korporacích jako celku.



3. Vztah jednatele a společnosti

Ve vztahu jednatele a společnosti je v souvislosti s novou legislativou na místě řešit následující otázky:

• změny v postavení statutárního orgánu, zejména z hlediska odpovědnosti
• potřeba úpravy smluv o výkonu funkce
• možnost souběhu smlouvy o výkonu funkce a pracovní smlouvy


a) Odpovědnost jednatelů podle nové právní úpravy

Pro jednatele společnosti stále platí povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Nová úprava přináší podrobnější vymezení tohoto pojmu a zavádí pravidlo podnikatelského úsudku.

Povinnost péče řádného hospodáře je definována jako výkon funkce s potřebnou loajalitou, znalostmi a pečlivostí.

Zákon o obchodních korporacích dále doplňuje pravidlo podnikatelského úsudku, které je v zahraničí známé jako „business judgement rule“. Pečlivě a s potřebnými znalostmi podle něj jedná ten, kdo s přihlédnutím k okolnostem v dobré víře jedná:

• loajálně
• v obhajitelném zájmu společnosti a
• informovaně.

Pokud tedy člen statutárního orgánu dodrží výše uvedené podmínky, nemůže být vystaven postihu za porušení péče řádného hospodáře ani tehdy, pokud jeho jednání nevede k prospěchu korporace. Nejedná se tedy o odpovědnost za výsledek.

Stále samozřejmě platí, že jednatel je povinen vždy sám prokazovat, že s péčí řádného hospodáře, skutečně jednal. Pouze v případech, kdy to po něm nelze spravedlivě požadovat, zavádí nově zákon o obchodních korporacích výjimku z této povinnosti.

Sankcí za porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře je:

• odpovědnost za újmu, způsobenou v souvislosti s výkonem funkce
• povinnost vydat prospěch, získaný v souvislosti s výkonem funkce jednatele
• ručení za dluhy společnosti v souvislosti s úpadkem.

Nový občanský zákoník upravuje nejen povinnost jednat s péčí řádného hospodáře pro všechny členy volených orgánů, ale také zakládá přímou odpovědnost těchto členů nejen vůči společnosti, ale i ve vztahu ke třetím osobám. Tato odpovědnost bude dána, pokud člen voleného orgánu:

• byl povinen nahradit škodu korporaci vzniklou v souvislosti s výkonem funkce
• škodu korporaci nenahradil a
• třetí osoba (věřitel) se nedomůže plnění závazku na korporaci.

V takovém případě příslušný člen voleného orgánu (např. jednatel korporace) bude věřitelům společnosti ručit celým svým majetkem za splnění jejích závazků.

Kromě povinnosti nahradit korporaci újmu, kterou člen statutárního orgánu korporace způsobí v souvislosti s výkonem své funkce, je povinen rovněž vydat korporaci prospěch získaný takovou činností. Není-li vydání prospěchu možné, musí člen orgánu nahradit tento získaný prospěch v penězích. Tak se může stát např. v případě uzavření nevýhodné smlouvy s obchodní korporací, na níž bude člen orgánu osobně zainteresován. Rozsah vydání prospěchu pak bude spočívat nejen ve vydání všech plnění dle smlouvy o výkonu funkce, ale i tzv. jiného prospěchu získaného od korporace, kterým může být např. přijímání služeb. Pokud přímé vydání prospěchu nebude možné, hradí se v penězích.

Pokud si je člen statutárního orgánu vědom kritického stavu v korporaci a neučiní vše potřebné a rozumně předpokládané k odvrácení insolvenčního řízení, bude na výzvu insolvenčního správce povinen vydat veškerý prospěch, který v souvislosti s výkonem funkce získal, a to za období 2 let zpětně od právní moci rozhodnutí o úpadku korporace. To se uplatní i na bývalé členy statutárního orgánu, jejichž výkon funkce přivedl korporaci k úpadku.

Vedle vydání veškerého prospěchu za období až dvou let zpětně, je zásadním prvkem odpovědnosti členů statutárního orgánu obchodní korporace, a to i bývalých, ručení za (veškeré) dluhy korporace. Toto ručení se uplatní při splnění následujících podmínek:

• bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku;
• člen, a to i bývalý, statutárního orgánu věděl nebo měl a mohl vědět, že obchodní korporace je v hrozícím úpadku a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné; a
• o ručení členů rozhodne soud na návrh věřitele nebo insolvenčního správce.

Toto pravidlo se nepoužije na tzv. krizový management, tedy osoby, které byly do funkce statutárního orgánu prokazatelně ustaveny za účelem odvrácení úpadku nebo jiné nepříznivé hospodářské situace obchodní korporace a svou funkci vykonávaly s péčí řádného hospodáře.

V souvislosti s insolvencí dále zákon o obchodních korporacích zavádí v Evropě běžné pravidlo diskvalifikace z výkonu funkce. Pokud statutární orgán svou činností přivodí úpadek korporace, případně svou nečinností či neodborným výkonem funkce neučiní opatření, aby úpadek korporace odvrátil, může v insolvenčním řízení soud na návrh, avšak i bez návrhu, zakázat jednateli výkon funkce ve všech obchodních korporacích, a to na dobu až deseti let.


b) Potřeba úpravy smluv o výkonu funkce

Podle zákona o obchodních korporacích se smlouva o výkonu funkce jednatele uzavírá v písemné formě, která následně vyžaduje schválení nejvyšším orgánem společnosti (valnou hromadou nebo jediným společníkem).

Povinnými náležitostmi smlouvy o výkonu funkce jednatele ve vztahu k odměňování nově jsou:

• vymezení všech složek odměn, které náleží nebo mohou náležet členovi orgánu, včetně případného věcného plnění, úhrad do systému penzijního připojištění nebo dalšího plnění,
• určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby,
• určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány, a
• údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umožnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, má-li být odměna poskytnuta v této podobě.

Zákon o obchodních korporacích dále stanoví, že výkon funkce je bezplatný, pokud smlouva neobsahuje výše uvedené povinné náležitosti.

Případné potřebné změny ve smlouvě o výkonu funkce jednatele je třeba provést ve lhůtě do 30. června 2013.


c) Možnost souběhu smlouvy o výkonu funkce a pracovní smlouvy

V souladu s nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích, došlo od 1. ledna 2014 ve vztahu k problematice souběhu existence pracovní smlouvy a smlouvy o výkonu funkce jednatele jednou osobou k situaci, kdy souběh těchto činností není opětovně zákonem výslovně povolen. Stávající jednoznačná právní úprava obsažená v obchodním zákoníku tak do nového občanského zákoníku nebyla převzata.

Právní úprava nového občanského zákoníku je postavena na zásadě, podle které je dovoleno vše, co není zákonem výslovně zakázáno. V souladu s tímto principem se dokonce vyskytly názory, že smlouvu o výkonu funkce lze nově podřídit režimu zákoníku práce, a funkci jednatele je tak možné vykonávat v pracovním poměru.

Domníváme se však, že v zájmu zachování nejvyšší možné míry právní jistoty bude vhodné u smluv uzavíraných v období od 1. ledna 2014 postupovat tak, aby se náplň činnosti zaměstnance uvedená v pracovní smlouvě nepřekrývala s činností člena statutárního orgánu a obchodním vedením společnosti.



4. Shrnutí a doporučení

Na základě výše uvedeného lze shrnout nejdůležitější informace takto:

Zakladatelské dokumenty je nejpozději k 30. červnu 2014 třeba přizpůsobit nové právní úpravě. V tomto směru doporučujeme zpracovat nové zakladatelské dokumenty a podřídit společnosti nové právní úpravě jako celku. Toto řešení zvyšuje právní jistotu společnosti a minimalizuje náklady.

Změny zakladatelských dokumentů pro Vás rádi zajistíme. V takovém případě od Vás budeme potřebovat plné moci, udělené společníky, jejichž text Vám v případě Vašeho zájmu ochotně zašleme.

Smlouvy výkonu funkce jednatele společnosti je třeba uvést do souladu s novou právní úpravou rovněž nejpozději k 30. červnu 2014, má-li být výkon funkce úplatný.

Právní novinky