Arzinger & Partners

EVIDENCE SKUTEČNÝCH MAJITELŮ

24.05.2018

Z důvodu transpozice čtvrté směrnice proti praní špinavých peněz byla k 1. lednu 2018 zřízena evidence údajů o skutečných majitelích. Souběžně s tím pak vznikla povinnost svěřenským správcům a právnickým osobám zapisovaným do šesti veřejných rejstříků dle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, nechat zapsat do takto nově vzniklé evidence své „skutečné majitele“. Avšak určení, která osoba je v konkrétním případě skutečným majitelem, může být nelehkým úkolem. Při určení bude nezbytné zohledňovat jak úpravu a obsah zakladatelského právního jednání, tak reálné fungování právnické osoby samotné. V následujících řádcích se Vám tedy pokusíme nastínit první postřehy z aplikační praxe a zároveň Vás upozorníme na některé aspekty, které by pro Vás mohly být užitečnými.

Zavádění dostupných evidencí a rejstříků fundací, korporací a jim podobných institutů se v posledních dekádách postupně stává standardem v celé Evropě. Hlavním účelem této úpravy je zamezit praní špinavých peněz a financování terorismu a z toho vycházející snaha zvýšit transparentnost právnických osob pro případy, kdy by pachatelé trestných činů chtěli skrýt svou identitu za korporátní strukturu.

Výchozím právním aktem pro níže popsanou úpravu se stala Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 (čtvrtá AML směrnice), jejíž transpozice do českého právního řádu přinesla právě výše uvedený rejstřík skutečných majitelů. Členské státy EU byly povinny tuto směrnici transponovat do 26. června 2017.

Česká republika splnila své závazky vyplývající ze čtvrté AML směrnice přijetím novely č. 368/2016 Sb. k zákonu č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „zákon proti praní špinavých peněz“), avšak změny se promítly i do výše uvedeného zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „rejstříkový zákon“).

DOPAD NA PRÁVNICKÉ OSOBY

Jak bylo již uvedeno výše, povinnost zapisovat skutečné majitele do nově vytvořeného veřejného rejstříku vznikla především právnickým osobám. Nejde však o všechny právnické osoby, ale jde především o osoby zapsané do veřejných rejstříků a další osoby stanovené zákonem. V praxi se tak okruh povinných zužuje na právnické osoby zapsané do jednoho ze šesti stávajících rejstříků (obchodního, nadačního, společenství vlastníků jednotek, spolků, ústavů a obecně prospěšných společností).

Problém vyvstávající v praxi je však zejména samotné určení kdo je a kdo není skutečným majitelem, při kterém bude nutné hledět nejen na vlastnickou strukturu právnické osoby, ale také na její samotné fungování. Při posouzení, kdo je skutečný majitel je nutné vycházet především z § 4 odst. 4 zákona proti praní špinavých peněz, který uvádí: „Skutečným majitelem se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti.“, přičemž ve větě druhé nastoluje vyvratitelnou domněnku skutečného majitele v závislosti na typu právnické osoby.
V případech obchodních korporací je stanovena domněnka, že skutečným majitelem je fyzická osoba, která:

a) sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě disponuje více než s 25% hlasovacích práv této obchodní korporace nebo má podíl na základním kapitálu větší než 25%,
b) sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě ovládá osobu uvedenou v písm. a)
c) má být příjemcem alespoň 25% zisku z takové obchodní korporace, nebo
d) je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečného majitele nebo ho nelze dle předchozího určit.

Obdobná pravidla, s výjimkou pravidla uvedeného pod písm. b), jsou pak stanovena pro spolky, obecně prospěšné společnosti, společenství vlastníků jednotek, církve, náboženské společnosti nebo jiné právnické osoby podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností.

Odlišně od výše uvedeného jsou pak upraveny domněnky skutečných majitelů pro nadaci, nadační fond, svěřenský fond, ústav nebo jiné právní uspořádání bez právní osobnosti. V jejich případě se pak za skutečného majitele považuje fyzická osoba nebo skutečný majitel právnické osoby, která je v postavení:

a) zakladatele,
b) svěřenského správce,
c) obmyšleného,
d) osoby, v jejímž zájmu byla založena nebo působí nadace, ústav, nadační fond, svěřenský fond nebo jiné uspořádání bez právní osobnosti, není-li určen obmyšlený, a
e) osoby oprávněné k výkonu dohledu nad správou nadace, ústavu, nadačního fondu, svěřenského fondu nebo jiného právního uspořádání bez právní osobnosti.

Pro splnění povinnosti zápisu pro právnické osoby je pak stanovena lhůta „bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti“, přičemž rozhodnou skutečností můžeme chápat například vznik právnické osoby či změna vlastnické struktury v rámci právnické osoby. Avšak pro již existující struktury se v přechodných ustanoveních novely stanovila lhůta na zápis údajů o skutečných majitelích dvojí, a to jednoroční pro osoby zapisované do obchodního rejstříku a lhůta tříletá pro právnické osoby ostatní, které této povinnosti podléhají.

Ačkoli je právní úprava evidence o skutečných majitelích obsažena převážně v rejstříkovém zákoně, není sama o sobě veřejným rejstříkem, tedy není možné do ní volně nahlížet.
Evidenci samotnou pak vedou Krajské soudy, obdobně jako další rejstříky. Do evidence se údaje zapisují na „inteligentním formuláři,“ který naleznete na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Zápis do evidence a změna již zapsaných údajů o právnických osobách zapsaných do evidence bude zpoplatněna soudním poplatkem ve výši 1.000,- Kč, nicméně do 1.1.2019 jsou všechny právnické osoby zproštěny povinnosti hradit tento poplatek. Od poplatku pak budou i poté osvobozeny právnické osoby nezapisované do obchodního rejstříku a svěřenské fondy.

Krom výše uvedené povinnosti zapsat skutečné majitele do evidence však z novely vyplývá právnickým osobám i povinnost vést průběžnou evidenci o skutečných majitelích, včetně údajů o skutečnostech, na kterých se jejich postavení zakládá či jiného odůvodnění jejich postavení jako skutečného majitele.

Právní řád nestanoví sankce za případné nesplnění evidenční povinnosti. Prozatím existují jen sankce nepřímé, např. nemožnost uskutečnění obchodu vyplývající z § 15 zákona proti praní špinavých peněz. Využít však lze ulehčující implementace evidence skutečných majitelů do právního řádu, konkrétně do zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. V případě, že v jedné z posledních fází výběrového řízení je vybraným dodavatelem právnická osoba, má zadavatel povinnost zjistit jejího skutečného majitele. To lze udělat buď výpisem z evidence, nebo předložením dokladů prokazujících strukturu majitelů v rámci organizace. Zápis v evidenci tak právnickým osobám může usnadnit účast v zadávacím řízení.

Pokud máte jakékoli dotazy ohledně výše popsané novely, neváhejte se nás dotázat nebo si s námi sjednat právní konzultaci.

Právní novinky