Arzinger & Partners

SOUDNÍ SPOR. JAK ZVÝŠIT ŠANCE NA VÝHRU?

13.09.2014

„Větší šance má žalovaný než žalobce.“ Advokát specializující se na soudní spory v rozhovoru poodkrývá tajemství úspěchu před soudem a popisuje postupy, jež vedou k vítězstvím bezmála v 90 % případů.

Ačkoliv se většina z nás snaží soudům vyhýbat a pokouší se řešit případné spory, dluhy a jiné nepříjemnosti dohodou, nebo v méně závažných případech třeba i mávnutím ruky, nelze se soudnímu řízení vyhnout vždy. A tak se stane, že jsme najednou v pozici žalobce či žalovaného a jsme nuceni před soudem bránit svá práva. Někteří z nás vedeni myšlenkou, že přece mají pravdu a tu před soudem ubrání sami, nevyhledají ani právní pomoc a pustí se do bitvy s odhodláním v srdci a se zákonem v ruce. O tom, co nás u soudu čeká a jak zvýšit naše šance si povídáme s JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem z advokátní kanceláře ARZINGER & PARTNERS specializující se na vedení soudních sporů, jejímž krédem je „Neradi prohráváme.“

Stačí tedy pro vítězství v soudním sporu mít pravdu a odhodlání se soudit?

Nelze zcela obecně říci, zda stačí, či nikoliv. Podle mého názoru jde o velmi riskantní postup. Jedna je věc mít pravdu, tedy pravdivě vylíčit průběh událostí, který nás dovedl až před rozhodnutí se soudit, a druhá věc je takovou situaci správně právně posoudit a zjistit, zda je právo na Vaší straně. Bez odborného posouzení není rozumné se soudit, neboť i ve zdánlivě jednoduchých věcech existuje riziko, že bez odborné pomoci nebudete v soudnímu sporu úspěšní.

Existuje tedy nějaká obecná rada, která by mohla zvýšit šance na úspěch v soudním sporu?

Zcela obecně, bez znalosti konkrétní situace, lze zmínit snad pouze jediné pravidlo. Paradoxně se Vaše šance na úspěch se zvýší, pokud to nebudete Vy, kdo bude podávat žalobu. Budete rozhodně v lepší situaci, pokud v té samé záležitosti bude žaloba podána proti Vám, pokud tedy budete v pozici žalovaného. Bez znalosti konkrétního důvodu sporu a souvisejících okolností mohu říci, že větší šanci na úspěch má strana žalovaná, než strana žalující.

Proč je ve sporu snazší pozice žalovaného?

Žalobce je ten, který připravuje žalobu. Pokud použijeme sportovní terminologii, připravuje útok. Musí nejprve vymyslet, co přesně bude žalovat, musí shromáždit veškeré materiály, které se k dané věci vztahují, a z nich poté vybrat ty, které vhodně podporují jeho zamýšlenou žalobu. Po podání žaloby zaplatí soudní poplatek a čeká, až soud ve věci začne činit nějaké úkony. Žalobce je povinen prokázat svá tvrzení, která uvedl v žalobě.

Naproti tomu žalovaný se „pouze“ brání již vytvořenému a definovanému útoku. Každá chyba žalobce se přičítá ku prospěchu žalovaného. V soudním sporu, na rozdíl od sportu, žalobce nemá výhodu „překvapivého útoku“, neboť soud o podané žalobě musí žalovaného vyrozumět a zjistit jeho stanovisko. K přípravě jeho obrany mu musí poskytnout i přiměřenou lhůtu. Proto je dle našeho názoru snazší pozice žalovaného, který se brání již připravené žalobě, a nemusí tak volit z nepřeberného množství možných útoků, jako žalobce.

Dobře, ale nezáleží přece na mě, zda budu žalovaný. Jak přesvědčím druhou stranu, aby ona podala žalobu?

Žalobu podává vždy ten, komu něco chybí. Peníze, které mu měla druhá strana zaplatit, nebo nějaké jiné nepeněžité plnění, které nebylo poskytnuto vůbec, nebo bylo poskytnuto vadně. Pokud budete v situaci, že Vám nic nechybí a majetkové hodnoty na Vaší straně jsou v rovnováze, nebudete nucen podávat žalobu. U klientů, kteří se na nás s požadavkem na zahájení soudního sporu obracejí, tak nejprve hledáme možnosti, jak se vyhnout podání žaloby a dostat se tak do výhodnější procesní pozice žalovaného.

Jak se dá do takové situace dostat?

Klientům doporučujeme, aby na situace případných budoucích sporů mysleli již při uzavírání smluv. Předmětem smluv mezi podnikateli je nejčastěji výměna určitých hodnot, směna nepeněžitého plnění za peněžité. Platí, že peníze jsou vždy bezvadné. Nepeněžité plnění, bez ohledu na to, zda jde o službu či nějaké zboží, zpravidla nějaké vady vykazuje. Současně u peněz není nikdy sporu o to, zda byly či nebyly zaplaceny, a kolik bylo zaplaceno. Lze to snadno prokázat výpisem z účtu.

U nepeněžitého plnění je to mnohdy naopak. Časté jsou spory o to, zda bylo nepeněžité plnění poskytnuto v celém dohodnutém rozsahu, nebo v dohodnuté kvalitě. Podle toho je třeba již konstruovat smluvní vztahy mezi stranami. Při správném nastavení by tak určitá část hodnot, většinou peněz, odpovídající části nepeněžitého plnění, které dosud nebylo realizováno nebo bylo realizováno vadně, zůstávala mimo dosah osoby, která poskytuje ono nepeněžité plnění.

Můžete uvést nějaký příklad pro snazší pochopení?

Dá se to demonstrovat například na zádržném. Zádržné je část peněžitého plnění, které si ten, kdo si objednal provedení nějakých prací, může podle smlouvy ponechat i po určitou dobu po dodání výsledku objednaných prací. Tedy když si objednám stavbu garáže za cenu 100.000,-Kč, po předání garáže zaplatím zhotoviteli pouze 90.000,-Kč a zbývajících 10.000,-Kč si ponechám jako zádržné. To jsem povinen vyplatit až například po 6 měsících od jejího předání. Pokud se ale v průběhu této doby vyskytne nějaká vada, kterou zhotovitel garáže neodstraní nebo ji odmítne odstranit, budu si moci oněch zbývajících 10.000,-Kč ponechat až do odstranění vady nebo je dokonce na odstranění vady použít.

Zhotovitel je tak i ekonomicky motivován k odstranění vad garáže, což přispívá k rychlosti a kvalitě odstranění vad. Z hlediska případného soudního sporu je současně i objednatel ve výhodnější pozici. Pokud dojde k neshodě mezi objednatelem a zhotovitelem o to, zda vady byly dobře odstraněny, bude nakonec nucen podávat žalobu zhotovitel.

Objednatel, který je přesvědčen, že vady nebyly dobře odstraněny, odmítne totiž vyplatit zádržné zhotoviteli. Zhotoviteli, který je přesvědčen, že vady odstranil, tak nezbude nic jiného, než podat žalobu o vyplacení zádržného. Předmětem sporu bude současně i existence vad, neboť o ně opírá objednatel své právo nevyplatit zádržné. Výhodou pro objednatele je tak jeho pozice žalovaného. Zhotovitel musí shánět advokáta na přípravu žaloby, musí připravit celý útok, připravit důkazy, zaplatit soudní poplatek a čekat, až soud začne činit nějaké kroky k rozhodnutí o žalobě. Často se tak i stane, že nakonec ani žaloba podána není, protože takový nárok nakonec zhotovitel vyhodnotí jako příliš riskantní.

Pokud by ale zádržné nebylo, potom by v totožném případě musel žalobu podávat objednatel a domáhat se odstranění vad.

Zádržné je typické pro stavebnictví. Jak ale postupovat v jiných oblastech?

Zádržné jsem zmínil pouze jako modelový příklad. Více jde o způsob uvažování, který lze promítnou do jakýchkoliv oblastí, v nichž se uzavírají smlouvy. Je to princip správného rozložení rizik mezi smluvní strany. Pro jiné oblasti lze použít jiné právní instrumenty, které jsou vhodnější, a současně přivedou smluvní strany do obdobné pozice jako zádržné.

Takové postupy se člověk asi v učebnicích na právnických fakultách nedočte?

Myslím si, že ne. Tyto postupy vycházejí z našich zkušeností s vedením soudních sporů. Často věci, které vypadají při uzavírání smlouvy naprosto jednoznačně, potom v případě soudního sporu vypadají dost jinak. Promlouvá do toho mnohdy i důkazní nouze, složitost technických otázek a s tím související potřeba zpracovávat znalecké posudky, jejichž závěry často různorodé. Jde v podstatě o přípravu takové konstrukce smluvního vztahu, která počítá s rizikem obvyklých soudních sporů. Vždy se snažíme, aby se náš klient nedostal do situace, kdy bude nucen podávat žalobu. Časová a věcná posloupnost výměny hodnot je nastavena tak, aby u našeho klienta zůstávala zachována odpovídající majetková hodnota. Nic mu tedy v případě sporu „nechybí“ a není tak nucen se žalobou něčeho domáhat.

To je hodně zajímavé. Kromě vedení soudních sporů připravujete tedy i smlouvy?

Samozřejmě. Zkušenost ze soudních sporů nám dost při přípravě smluv pomáhá, protože je koncipujeme již s tím, jak se jednotlivá ustanovení budou vykládat u soudu a jak k nim bude přistupovat soudce, který zpravidla není odborníkem na danou problematiku. Je vhodnější, nenechávat posuzování odborných technických otázek na soudu. Ten tak činí prostřednictvím znalců, jejichž úroveň je hodně různá. Již vícekrát jsem se setkal s tím, že jedna otázka byla třemi znalci posouzena třikrát jinak. A je pak na soudci, jaký názor si vybere. Je třeba zdůraznit, že soudce není odborník na danou problematiku a je tak často závislý právě na uvedených znaleckých posudcích. Naší snahou je minimalizovat množství potencionálních sporů, jejichž předmětem je samotná kvalita plnění. Je předvídatelnější se soudit o dodržení smluvního postupu, jako je např. splnění předepsaných zkoušek plnění, který je soudce schopen posoudit sám, než se spoléhat na vypracovávání znaleckých posudků v soudním řízení.

Vraťme se k případům, kdy před vznikem sporu nebyly nastaveny podmínky tak, aby umožňovaly se nechat žalovat. Jak postupujete v takových případech?

Záleží na tom, zda se jedná již o probíhající soudní spor, či zda žadatel o právní pomoc pouze zatím uvažuje o jeho zahájení. V obou případech je nezbytné danou věc důkladně posoudit. Pokud spor ještě zahájen není, snažíme se hledat cestu, jak nepodávat žalobu, ale dostat se spíše do situace, kdy protistrana bude nucena žalovat nás.

Jak se dá do takové situace dostat? Smlouvy jsou již uzavřeny a nelze tak už měnit nějaké jejich konstrukce.

Konkrétní postup vždy závisí na výsledcích analýzy, kterou provádíme. Právní postavení našeho klienta lze v řadě případů zlepšit učiněním úkonů, ke kterým není třeba zahajovat soudní řízení. Může se jednat o započtení vzájemných pohledávek, odstoupení od smlouvy apod. Jsou však případy, kdy ani takové kroky nepomohou a je skutečně třeba žalobu podat.

Co se potom děje v takovém případě?

Naše advokátní kancelář vždy provede důkladnou analýzu právní věci. Z ní nám zpravidla vyplynou šance našeho klienta, nejslabší místa jeho nároku a potřeba důkazů, kterými budeme prokazovat naše tvrzení. Závěry z provedené analýzy následně významně šetří náklady na samotné vedení sporu. Je stanoven směr našeho postupu, je předvídána obrana soupeře a není třeba za pochodu měnit strategii. Jsou současně i shromážděny důkazní materiály, potřebné k podání žaloby. Pro soudce je rovněž jednotná strategie bez následných změn v průběhu soudního sporu daleko čitelnější, a často i důvěryhodnější. Nepůsobí totiž dobře, pokud v průběhu sporu měníte svá tvrzení.

Jakým způsobem provádíte právní analýzu?

Nejprve je třeba získat veškeré relevantní informace k právnímu vztahu, v němž spor vzniknul. Bez veškerých informací, zejména dokumentů, korespondence a dalších souvisejících listin nelze analýzu provést. Musíme vědět, co nás bude v soudním sporu čekat. Následně zvažujeme varianty nejvhodnějšího postupu. Jakmile stanovíme hypotézu dalšího postupu našeho klienta, podíváme se na celou věc pohledem protistrany a hledáme možnosti jejich obrany či jiných protipostupů a vyhodnocujeme, zda námi zvolená strategie bude mít šanci na úspěch. Po těchto zjištěních buď naše původně navržená strategie bude úspěšná, nebo poznatky z možného postupu soupeře nám ukáží cestu, jak naši strategii změnit, aby úspěšná byla.

Jak si zkoušíte modelovat postup soupeře?

Jednoduše. Připravujeme strategii za protistranu. Tedy pracovně otočíme zadání a z dostupných podkladů uvažujeme, jaká tvrzení bude protistrana používat a jaké důkazy bude navrhovat. Současně využíváme i modelové příklady z judikatury. V současné době již nenajdete v podstatě žádný soudní spor, který by se nepodobal nějakému soudnímu sporu, jež byl soudy v minulosti již řešen. Na těchto případech lze i načerpat znalost o možných způsobech obrany, ale i útoku. Naše advokátní kancelář pro taková vyhledávání využívá náš vlastní vyhledávač judikatury. Byl vytvořen ve spolupráci s katedrou informatiky Západočeské univerzity v Plzni podle našeho zadání a plně tak vyhovuje našim potřebám efektivního prohledání úplného souboru rozhodnutí soudů vyšších instancí. Je třeba zdůraznit, že úplný prohledávaný soubor judikátů čítá bezmála 200.000 rozhodnutí a pokročilé vyhledání je tak nezbytné. Výhodou je, že máme aktuální přehled o rozhodovací praxi soudů, a to v jakýchkoliv právních oblastech. To umožňuje našim právníkům důsledně připravovat strategie, které vedou k úspěchu našich klientů.

Co se stane, pokud Vaše analýza nedopadne pro klienta dobře? Tedy když nevidíte pro něj možnost, jak ve sporu uspět?

V případech, kdy nás výsledky analýzy přesvědčí, že šance našeho klienta nesvědčí pro jeho úspěch ve sporu, tuto informaci sdělujeme a hledáme, jak tyto šance zvýšit, případně zahájit jednání o smírném vyřešení daného sporu. Včasné zahájení takových jednání zpravidla našim klientům ušetří nejen finanční prostředky, které by vynaložily na „předem prohraný“ soudní spor, ale i jim pomohou vyhnout se negativním důsledkům soudní prohry na pověst podniku či občana.

Je možné vůbec u soudu vždy zvítězit?

Vítězství, tedy úspěch klienta, vždy závisí na právní situaci, v níž se klient nachází. Na kvalitě plnění, smlouvách, korespondenci a dalších skutečnostech, které zpravidla vznikly dlouho předtím, než se na nás klient obrátí. Přeneseně řečeno tak hrajeme s kartami, které nám dá klient. Výše uvedenými postupy však můžeme vždy výrazně zvýšit šance na úspěch klienta ve sporu. Tam, kde prostor pro žádný úspěch nevidíme, doporučujeme klientovi, aby věc vypořádal mimosoudně. Neradi prohráváme.

Existuje nějaký rozdíl, pokud se na Vás klient obrátí již v průběhu sporu?

Pokud jde o analytickou část spojenou s převzetím věci, tam rozdíl není. Možná jen v tom, že analýza směřuje k předmětu soudního sporu, tedy k půdorysu, který je již vymezen předchozím zástupcem a protistranou. Situace v takových případech bývá o něco složitější, neboť je třeba pracovat s již existujícími procesními koncentracemi. Procesní koncentrace je okamžik, po němž ve sporu není již možné uvádět nové skutečnosti a navrhovat další důkazy. Po takovém okamžiku, i když bych soudu předložil dokument, díky kterému bych měl soud vyhrát, soud se takovým dokumentem odmítne zabývat a já spor prohraji. Koncentrace tak představují omezení, která limitují možnosti úspěchu a zužují náš manipulační prostor při přípravě strategie pro klienta. Nicméně i v takových případech lze ledacos vymyslet. Soustředíme se tak zejména na kroky směřující k návratu do procesní fáze, v níž koncentrace není a možnosti klienta tak nejsou dosud omezeny. Pokud totiž dojde k zrušení prvoinstančního rozhodnutí odvolacím soudem, dochází k návratu do řízení před soudem první instance a s tím spojený i návrat do doby před procesní koncentrací.

Má s těmito omezeními vůbec smysl měnit právní zastoupení v průběhu soudního sporu?

Změna právní zástupce má své výhody i nevýhody. Nevýhodou je, že nový právní zástupce bude muset spor studovat, provést analýzu dosavadního postupu a navrhnout postup nový. To přináší další náklady, které již zpravidla byly vynaloženy na původního právního zástupce. Výhodou naproti tomu bývá nový pohled, nezatížený jednáním před soudním sporem a dosavadními postupy. Lze doporučit změnu, pokud právní zástupce není schopen uvést pravděpodobnost úspěchu, předpoklady, na kterých úspěch závisí, a spíše pasivně očekává, jak o věci rozhodne soud. V právu se drtivá řada věcí dá předvídat a Váš právní zástupce by Vás o nich měl s předstihem informovat. Pokud tak nečiní a nemá ani představu o tom, jak soudy rozhodují v podobných věcech, jako je ta Vaše, je jeho výměna vhodná.

Dá se vůbec změnit rozhodnutí soudu, pokud již jednou rozhodl. I u soudců přece musí platit, že neradi mění svůj názor?

S tou změnou názoru máte možná pravdu. Ale nesmíme zapomínat, že soud musí respektovat procesní pravidla. Nesprávný názor může být opraven vyššími soudy. Současně soudce vždy vytváří názor na podkladě provedeného dokazování. Pokud se důkazní situace změní a ve věci jsou učiněna nová tvrzení a předloženy nové důkazy, soudce musí svůj názor vytvářet znovu, a v takovém případě vlastně nejde ani o změnu názoru, ale o nové rozhodnutí, byť v totožné věci. K tomu je třeba dodat, že převažující většina soudců jsou profesionálové a při změně okolností slepě nelpí na svém předchozím rozhodnutí. V tom se skrývá podstata možného úspěchu. Vytvořit ve sporu takovou situaci, že soudu nezbude, než vydat rozhodnutí, které pro našeho klienta představuje úspěch.

Sledujete nějak míru Vaší úspěšnosti ve sporech?

Ačkoliv to v advokacii není příliš časté, sledujeme. Je pro nás důležitá, neboť je měřítkem kvality naší práce a přístupu ke sporným věcem našich klientů. V současné době dosahuje bezmála 90%.

To mi přijde jako skvělé číslo. Přeji Vám mnoho dalších úspěchů a děkuji za rozhovor.

Právní novinky